Kluci znovu v akci a počasí na startu 27. etapy je výborné!

První povinná zastávka na sebe nenechá dlouho čekat. Je čas oběda a před námi hostinec u Laryšů v Holasovicích.

Jenže když je tak krásně, škoda vysedávat v hospodě. Sedáme si proto venku na schody a cpeme se z vlastních zásob. Usměvavá hostinská nás za chvíli zaskočí tácem plným jídla: Kluci, tohle pohoštění je zdarma. Vy jste takoví sympatický!

Posíleni párkem a zaliti pivem šlapeme dál.

Rodný dům Pavla Křížkovského, znamenitého hudebního skladatele o kterém jsem nikdy neslyšel.

Lidové názvosloví ovocných stromů. Zvlášť na prcalky se mi sbíhají sliny...
(Zvětšit)

Cesta pěkně ubíhá a v dálce před námi Cvilín.

Cestou do Krnova, v pozadí Cvilín s kostelem a rozhlednou.

Jako všude na Moravě a Slezsku, i tady jsou mraky jmelí.

A jsme na Strážišti, první kopec je za námi. Vlastně pod námi.

Kudlichova rozhledna.

Joj, to se oteplilo! :-)

Co se mi honí hlavou? Určitě něco hezkého.

Zřícenina Šelenburgu

Kostel panny Marie Sedmibolestné nad Krnovem

Příjemné probuzení druhý den ráno. Byla nádherná teplá noc a nebe plné hvězd.

Vosí hnízdo vysoko v koruně buku, zoom foťáku je na maximum. Velice by mě zajímalo, jestli je obydlené, ale do detailního průzkumu se raději nepouštím: co kdyby bylo??!

A tady máme sršní hnízdo. Neptejte se, co se stalo s ptáčkama.

Je lepší chodit z kopce nebo do kopce? Názory se různí a k obecné shodě jsme nedospěli. Sofistikovanost argumentů obou stran by však zmátla leckterého sofistu.

Dokonalá kamufláž. Nebýt červeného šátku, Krokouš by zcela splynul s pozadím.

Pšenda má boty s airbagem: tvrdý dopad každého kroku tlumí jemná výstelka desítek puchýřů. A přece si pořád stěžuje!

Nad Starými Purkarticemi.

V Albrechticích: Užívat si života, to je oč tu běží.

Nádherná kontradikce

Nová rozhledna na Hraničním vrchu.

Osoblažský výběžek a potažmo hospoda ve Slezských Rudolticích je dle aktuální srážkové situace velice šťastná volba :-)
Jenže za chvíli jdeme na kutě, co nás čeká v noci? Budou padat trakaře?

Měli jsme štěstí, nepršelo. Cikánský tábor druhý den ráno.

Můj vyležený pelíšek.

"Chlapi, budete mě muset nést..."

Fulštejn

Rekreační komplex v Bohušově.

Putování všech čtyř osob končí blaze v Osoblaze.

Vzpomínka na druhou světovou válku.

Z pohnuté osoblažské historie...

...a neméně tklivé...

...současnosti.

A závěrem umělcův pohled na ušlých 93,314 kroků:
Svět zúžený na hrnek horkého čaje a mysl komfortně maskující krvavé cáry z Pšendových obvazů povalující se na stole.